Na přelomu června a července, pokračovalo v náhradním termínu na okruhu ve Vysokém Mýtě motokárové Mistrovství ČR. Na trati pokryté novým kobercem se sešly opět všechny třídy, od dětských Bambini a Kadetů, až po nejrychlejší N 125. Nechyběla samozřejmě ani nejpočetnější kategorie ROKkerů a zapomenout se nesmíme ani na sobotní tříhodinovku Honda 390 Cupu 2007, která je zpestřením motokárového víkendu.Vysoké Mýto znovu ukázalo, že v domácím kartingu vyrůstá mnoho nových talentů, o kterých v motorsportu ještě mnoho uslyšíme. O třídě ROK CZ bylo popsáno už dost papíru. Zaznělo, že právě ona v Mýtě nabídla divákům podívanou na nejbohatěji obsazené startovní pole a zde je číselný důkaz – Seniorů startovalo 26, juniorů se na trati sešlo 19 a při takovém počtu už je zaručeno, že bude na co koukat.. Není ničím překvapivým, že už od měřených tréninků o sobě dávali vědět favorité jednotlivých tříd. Mezi juniory dominovali Lukáš Vrečka, Jan Midrla a Martin Doubek, jako
nejrychlejší ze seniorů se projevili David Bělina, Štěpán Dostál a František Adámek. No a mezi mastery kralovali Petr Cemper, Roman Halada a Martin Lorenc. Bylo až neuvěřitelné, jak dokonalou vyrovnanost jezdci prokazovali na zdejší 1122 metrů dlouhé trati. Rozestupy mezi nejrychlejšími po kvalifikačních jízdách činily jen neuvěřitelné setiny a tisíciny sekund! Od toho se poté odvíjel také průběh následujících tří bodovaných jízd, v nichž byly k vidění nádherné a vyrovnané jezdecké souboje. Krom toho ovšem nechyběly ani občasné střety a divoké výlety mimo trať.
Seniorské jízdy proběhly plně v režii Orion Racing teamu. Duo Bělina a Adámek diktovalo tempo celému startovnímu poli, tedy přesněji vždy do doby, dokud ostatním nepoodjeli a nevytvořili si patřičný náskok. Ten po sedmnácti kolech činil například ve druhém závodě celých deset sekund. Mezi samotnými stájovými kolegy byl ovšem odstup necelé desetiny sekundy! Bělina byl tedy ve finále vyhodnocen jako celkový vítěz víkendu před Adámkem.
Velice dobře si ovšem vedl i celkově třetí Štěpán Dostál. Čtvrté, páté a šesté místo obsadili zkušení masteři Petr Cemper, Martin Lorenc a Roman Halada, kteří byli samozřejmě vyhodnoceni jako nejlepší ve své věkové kategorii. Stejně poutavá podívaná byla také na závody juniorů. Fascinující byla především naprosto profesionální jistota, s jakou dosud dětsky působící piloti dokázali svádět těsné souboje.
Protože i zde se z jednotlivých bodovaných jízd dalo pozorovat kdo patří mezi jasné favority této třídy, nebylo pak ničím překvapivým, když jako celkový vítěz byl vyhodnocen Jan Midrla před Lukášem Vrečkou a Radimem Maxou. Za pozornost ale rozhodně stály i výkony dalších jezdců v pořadí – Davida Müllera, Martina Doubka a Romana Krista.
Pro úplnost dodejme, že po první bodované jízdě, došlo k potrestání několika jezdců vyloučením ze závodu pro nepovolené technické úpravy na stroji. Jde jistě o nepříjemnost, ale především o prvek, který charakterizuje celou třídu ROKů. Propozice zaručují, že „lidová tvořivost“ zde zkrátka nemá místo. Právě přísně hlídaný pohárový princip a maximální snaha o zachování technické identičnosti strojů, dělají ze závodů ROK cupu atraktivní a vyhledávanou kategorii, kde mají všichni stejné podmínky a tedy i šance na úspěch. Svůj názor nám k tomu řekl jeden z přítomných „otců – mechaniků“ Petr Vorlíček st., který má za sebou opravdu mnoho zkušeností z motoristického světa. „Jasně, jezdili jsme po světě, Supermoto je sice od motokár trochu odlišnou záležitostí, ale mně tady fascinuje ta možnost
za slušné peníze odjet sezónu v tak zajímavé kategorii. ROKy jsou fantastická volba a jde o dobře organizovanou třídu. Až lituju, že jsme tuhle možnost za mlada neměli my. Tady se přijede, nafasují se gumy, hlídá se, aby se nepodvádělo a pro ty kluky to je obrovská výzva. Není to o bohatství tatínka, ale o rukách a hlavě. Ta přísnost by samozřejmě mohla být brána trochu s rozumem. Myslím v momentě, kdy s maličkým závodníkem smí do uzavřeného parkoviště jen jeden mechanik a má tím malým klukem zvedat káru na podstavec. To je pak dřina. Ale předpisy jsou předpisy. A musím se přiznat, že to je taky jediná negativní věc, která mě k celému tomuhle závodění napadla,“ dodal Vorlíček. Vysoké Mýto znamenalo pro všechny zúčastněné určitě mnoho. Pro diváky spoustu adrenalinu, pro favority nové body, pro ty pomalejší jezdce další příděl zkušeností. Pro domácí karting šlo o pokračování poutavého šampionátu, jehož hodnota každým dalším dílem roste. Hned týden nato se pokračuje v Písku…
